Paralela s úpadkem starého Říma??

Národu místo odměrek obilí rozdělujeme štědré sociální dávky a jsme v situaci že za to už ani není vděčný. Je ukřivděný že je to málo. Namísto amfiteátru plného brutality nabízíme televizi. Brutalita sice až domů, ovšem až po 22h.

Čím dál víc mne napadají paralely dnešního světa se starým Římem. Nejsem historik, ale mohu říci toto:

Většina lidí má pocit, že kdyby nedošlo k pádu Římské říše, byli bychom dnes mnohem dále. Doba temna, neprosperity, úpadku vědění i umění nemusela nastat.

Někteří jdou dokonce tak daleko, že tento úpadek připisují křesťanství, přinášejícímu do otevřené společnosti prudérnost a oddělení se (odmítnutí) dosavadních "výdobytků" dějinného a společenského vývoje.

Svět mohl být dál. Římané byli údajně jen kousek od vynálezu parního stroje. Římané měli propracovaný právní systém. Římané měli znalosti, měli možnosti, měli blahobyt.

A pak přišla tma.

Ano, jistě. Jenomže takhle svět nefunguje. Římská společnost jevila nekončící známky vyčerpání, dekadence, ztráty motivace a ztráty morálních hodnot.

Běžným jevem byla brutalita, otevřená sexualita, machiavelismus (dávno před Machiavelim), nedůvěra a neochota. V běžném jazyce si to představuji jako zevšednění vět: Proč zrovna já? Nemohl by to udělat někdo jiný? Ať se přizpůsobí oni. Bližší košile než kabát.

Masy, které dávno přestaly být společensky přínosné, se podplácely brutálními hrami v amfiteátrech, rozdávalo se jim zdarma obilí, za které již ani nebyli vděční. Vedly se jistě nekonečné dikuse kolik by toho obilí mělo být, a proč ho dostává Septimus a ne Oktaviánus.

Armáda byla dávno profesionální, sestavená z žoldnéřů, protože římané zcela ztratili motivaci válčit. Nechtěli spát v příkopu prašné cesty a riskovat žívot pro hodnoty, které už nesdíleli a kterým nevěřili. Byli navyklí na pohodlí a blahobyt. Neuměli si předtavit, že by o ně mohli přijít, a to ani když jim stály hordy barbarů před branami.

Když pak barbaři pronikli dovnitř a plenili i samotný Řím, hledali chybu jinde. Ne u sebe. U politiků, u vůdců, u ostatních. Pořád ještě nebyli ochotni pochopit, že jejich svět končí. Že blahobyt končí. Že je konec. A že změnit by to mohli jedině oni, změnou přístupu.

Ti vnímavější a bystřejší nejspíš burcovali. Zoufale se snažili vyvolat nadšení, solidaritu a vlastenectví někdejší republiky. A nakonec to buď vzdali, nebo je to logicky svedlo dohromady s ostatními podobně smýšlejícími lidmi, hledajícími morální principy a vyšší cíle. Přivedlo je to ke křesťanství, do vznikajících křesťanských komunit.

Nastupující křesťanství nebylo jen temnem. Poučovalo o zahalení, poučovalo o ctnostech, podporovalo obrazoborectví, odsuzovalo dosavadní hodnoty a ničilo umění a stavby tyto minulé hodnoty representující, ale hlavně lidem nabídlo smysl. Smysl života, smysl snažení a morální základ. Křesťané byli ochotni pro víru umřít v amfiteátru, nekřesťané nebyli ochotni ani vzít meč a bránit na hradbách své město. Nekřesťané hledali vždy nějakou okliku, nějakou jednodušší a méně bolestnou cestu. Třeba dali barabarům peníze v domění, že odtáhnou. Nebo dali někomu jinému peníze, aby je vyhnal. Vlastně vše řešili pomocí peněz.

A teď ta paralela:

Křesťanství nás opustilo (jsme opustili). Jsme pohodlní, blahobytní zmlsaní. Chudým ve zbytku světa rádi zaplatíme, aby zůstali doma. Nebo zaplatíme jiným aby je tam drželi. Kdyby nás někdo napadl, třeba vojensky, zavoláme ameriku. Nebo bychom nejraději zase někomu zaplatili ať to vyřeší. Volit nechodíme (čím dále méně), ale politici můžou za vše. Kdyby náhodou politici v americe naši záchranu neukecali, můžou za to oni. Někdo nás zradil.

Morální hodnoty nejsou. Jedinné kritérium jsou peníze. Mladí už prý nechtějí tak pracovat, chtějí si užívat.

Běžným jevem je brutalita, otevřená sexualita, machiavelismus (dávno po Machiavelim), nedůvěra a neochota. V běžném jazyce se to projevuje jako zevšednění vět: Proč zrovna já? Nemohl by to udělat někdo jiný? Ať se přizpůsobí oni. Bližší košile než kabát.

Národu místo odměrek obilí rozdělujeme štědré sociální dávky a jsme v situaci že za to ten národ už ani není vděčný. Je ukřivděný že je to málo. Když přidáme, budeme ve stejné situaci za rok znovu. Zase to bude málo.

Namísto amfiteátru plného brutality nabízíme televizi. Brutalita sice až domů, ovšem až po 22h. To je ten pokrok.

Nějak se nemohu zbavit dojmu, že musí přijít nějací "noví křesťané", skupina, nejspíše náboženská, která nám poskytne morální podklad a smysl bytí.

Jen doufám, že těmi "novými křesťany" nejsou muslimové a islám. Doba temna by pak mohla trvat i déle, než tomu bylo po pádu Říma.