Vsadil bych se, že v 46. roce podobní nadšenci volili novou progresivní stranu a přemlouvali svoje babičky a dědy, aby tak taky činili...

Měl byste být hrdý, pokud by zůstalo u těch argumentů a tam se povedlo přesvědčit (což by jistě nedalo tolik zabrat), nikoliv, že to sklouzlo na srdceryvné vydírání citů.

Citem se demokracie dlouhodobě neudrží, na tu je potřeba volit hlavou. Sice by to možná nyní dopadlo stejně, ale jindy by to tak být nemuselo. Politici rádi hrají na city a rozum zůstává stát stranou. Dle mne není dobře se tomu podvolit, měli bychom jako voliči dbát na to, aby to bylo obráceně.

Vážený pane Hejlíku. Děkuji že jste můj blog přečetl a i pochopil.

Máte na 100% pravdu, všechno bych to podepsal. Jako protiargument mohu uvést snad jen to, že bohužel ani prarodiče dnes nevolí na základě věcných argumenů. To dělali ještě tak před 10-ti lety. S pokračujícím stářím jsou, bohužel, jejich rozhodovací pohnutky na stále emotivnější bázi a jsou stále přístupnější i řetězovým pomlouvačnýma a hanobícím mailům, které by před pár lety nejspíše i odmítli číst. Například mí rodiče, vysokoškoláci a pro mne vždy vzorem, nyní již bohužel za zenitem. Argumentaci věcnou nepoberou a nebo ani nechtějí slyšet, žijí vlastně ve světě, který je k nim nepřátelský, neustále řeší existenční problémy. Vlastně se ani nedivím, že se se ztrátou velké části životní energie a omezenými životními možnostmi a výhledy uzavírají do bubliny.

Takže použít emoční způsob přesvědčování je podle mne u někoho, kdo se dnes i jinak rozhoduje z větší části dle emocí, v pořádku.

Je mi z toho smutno. Stáří je smutné.

Možná právě proto je pro ně deal s "nadějnou budoucností v podobě vnoučat" cesta.