Tak už je to tady. Chlapi, pojďmě "kojit do banky".
Dozvěděl jsem se od dětské paní doktorky (která mě ani jednou neviděla) že jsem vlastně neschopný se starat o své děti, prostě proto, že jsem "jen tatínek" a tudíž nevím neznám, neumím, prostě "ať s dětmi přijde maminka". Ach jo :-((
Takže zatímco chladný zájem kojících matek o akci kojení v bance možná prokazuje, že ženy už vybojovaly co chtěly, nám chlapům to právě začíná.
V dnešní době se po mužích chce, aby byli chápaví, byli neustále upravení, vkusně oblečení, krásně voněli, měli vysportovanou postavu, samozřejmě byli u porodu a aby se dělili o domácí práce, prali a skládali prádlo, vozili děti na kroužky, vařili, dělali s dětmi úkoly, vysávali a vytírali, .... . Každý si doplň podle svého, já třeba nežehlím :-).
Všimněte si prosím, že schválně nepíši "pomáhali v domácnosti" ale "dělili o domácí práce". Tak je to totiž správné, tak to má být a tak to dělám víceméně rád.
Kromě toho se ale po mužích stále chce. aby uměli našroubovat lustr, vyrobit poličku, spravit myčku, ihned i potelefonu věděli, proč nejede auto a uměli ho spravit, aby vykopali studnu a postavili barák, zryli záhonky a vykopali ten starej angrešt a dali ho o metr vedle. Musí rodinu uživit.
Shrnuto a podtrženo, chlap musí dnes být celý chlap a k tomu ještě aspoň na padesát procent ženská.
Své děti miluju. Jsem doufám dobrý táta. Každý den je vozím do školy (teda skoro), každý týden je vyzvedávám z kroužků, celkem pravidelně se s nimi učím, k doktorům chodím, omluvenky píšu. U obou porodů jsem byl. Zalepit odřené koleno umím. Taky jsme přebaloval, utíral zadky a vytíral zvratky. Když byla žena těhotná, pořád jsem žral sardinky z konzervy.
Kromě toho jsem taky ten chlap v rodině, co vlastníma rukama postavil barák, reje záhony a natírá plot, vyměňuje kola u auta a šteluje dětem kola, opravuje koloběžky a spravuje zipy u mikiny a když není zbytí, přišije knoflík.
Nepřipadám si nijak výjimečně a ani svatě. Dělám všechny ty věci po svém, často jinak než manželka, která je všechny dělá taky. A taky chodí do práce a taky vozí děti a taky vyzvedává z kroužků a taky vaří......(Jen abyste to špatně nepochopili, že ta moje sedí na gauči a lakuje si nehty s mobilem v ruce. To teda ne. Takovou bych nesnesl.)
Ale když pak objednávám děti k doktorce, ke které jsem dostal doporučení, a ona mi několikrát zopakuje, že jsem tam vlastně nežádoucí, protože určitě nic o svých dětech nevím, že bych určitě nevěděl jestli měli neštovice (mazal jsem jim pupínky a choval je aby se nedrbali), že bych určitě nevěděl porodní váhy (jasně že jo, u obou porodů jsem byl, ta první byla celá modrá jak mlok a ta druhá se narodila obličejem nahoru), že bych nevěděl o jejich úrazech (i když s nima na pohotovost jezdim vždycky já nebo i já), tak to mě teda míchlo.
Zkusil jsem jí to vysvětlit. Pak jsem to řekl znovu dost tvrdě, a pak ještě jednou že s dětma přijdu já.
Ona by "ale stejně radši, aby přišla maminka". Tak jsme šli oba.
Ráno se mě děti ptali: "Proč s námi jde i maminka?". "Protože paní doktorka je šovinistický pra..!", neudržel jsem se.
Nutno podotknout, že v osobním kontaktu byla paní doktorka o dost lepší.
Jenomže tak to prostě dneska je. Chlap má bejt na 100% chlap a k tomu ještě alespoň na 50% ženská. Tam kde ženy chtějí rovnoprávnost, už ji většinou dávno mají. Tam kde měly vždy výhody, tam si je drží jako uplnou samozřejmost.
A možná nastal čas se taky víc ozvat. A to teďka dělám.
- nechci bejt v očích doktorů ten neschopnej chlap, prostě "jenom tatínek".
- nechci bejt druhej na řadě, když dojde na dělění dětí, kdyby !nedej bože! došlo na rozvod.
- nechci bejt obětován na oltář "pozitivní diskriminace"
- nechci mít "výlučné právo" dělat vybrané domácí činnosti, na které ženy stačí, jen se jim je dělat nechce. Když dělit, tak dělit - (třeba peřiny do nástavce -jsem prej vyšší a silnější - ale když si já můžu vzít štafle, tak manželka taky)